Název: Hněv bohů
Autor: Rick Riordan
Díl - 2.
Série: Kroniky Cartera Kanea (Kane Chronicles)
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 352
Rok vydání - ČR: 2012
Originál: 2011
Žánr: Fantasy, Sci - fi
Anotace:
Život Cartera Kanea a jeho sestry Sadie se převrátil naruby. Odhalili totiž tajemství své rodiny.
Sourozencům Kaneovým koluje v žilách krev pradávných faraonů. Mimo to zdědili talent starých egyptských mágů. Paráda? Kdepak! Všechna ta zaklínadla, která se teprve učí ovládat, sotva stačí na to, aby se ubránili zákeřným protivníkům, nestvůrám, nebezpečným mágům a rozzlobeným egyptským bohům… Navíc se v kouzelné říši duatu pomalu probírá k životu ten nejhrozivější soupeř: had Apop, který chce nastolit věčnou vládu chaosu. Carter a Sadie musí najít tři části kouzelného svitku, který probudí boha slunce Rea, a objevit, kde se starý bůh vlastně ukrývá. Na záchranu světa zbývá jenom několik dní a čas se už začal odpočítávat…
Moje oblíbená věta z knihy:
„ Hledat jehlu v kupce mumií"
Můj Názor:
Sadie a Carter se rozhodli
pomoct dalším dětem s krví faraonů a tak si v domě strýčka Amose udělali školu.
Bohužel brzy má uprchnout větší kalibr a nepřítel, než byl Sutech. Apop, velký
had, který by mohl spolknout slunce a zemi, tak vyslat k záhubě utíká ze svého
vězení v duatu. Zastaví ho?
Další dobrodružství
Kaneových. U minulé knihy jsem si stěžovala, že mi nesedl celkem pomalý
začátek. Teď jsem se nestačila divit. Hned jak otevřete knihu, na první stránce
už vbíháte do prvního sourozeneckého dobrodružství. Kniha se mi zdála
humornější než předchozí. Nicméně myslím, že tento typ humoru je autorova
specialita. Knihu dokáže krásně oživit a Vás pobavit. Kniha je užší než
předchozí, ale děje je tam podle mého víc. Nechápu, jak to Riordan dělá, ale v
kratší knize mi přijde více dobrodružství, než v předchozí tlustší. O čtivosti knihy
nemusím hovořit. Pokud knihu začnete číst, tak se čte opravdu rychle. V knize
se objevilo mnohem více postav. Moc se mi líbí, jak autor dokáže úžasně popsat
každou postavu a vymyslet ji tak přirozeně. Stejně tak, je to s popisem okolí a
věcí. Vždycky si přesně dokážu představit, jak co autor myslel a jak co vypadá. Myslím, že
bych ani nemusela vědět, kdo knihu vypráví a hned bych to poznala. Líbí se mi, že
autor ke každému vyprávějícímu (tedy Sadie a Carterovi) dokázal přidělit
typický styl vyprávění. Bála jsem se, že to bude stejné a autor to nerozliší,
ale opravdu je to něco jiného, když vypráví Sadie a kdy Carter. Už jsem si zvykla na různá Egyptská jména a názvy, které mě v minulé knize pletly, ale teď už se orientuji i v postavách. Rozhodně se už moc těším na závěrečný díl. Této knize nemůžu dát nic jiného než pět smajlíků.
Book trailer:
Žádné komentáře:
Okomentovat